Píšu bakalářku – den 79: Žiju?!

S tím včerejším spaním a nespaním se to poměrně zvrhlo. Totiž, půlnoční kafe a… Na spaní došlo až v šest ráno. Na přednášku nedošlo (já jsem nedošlo), ač jsem moc chtěla.

Po přibližně čtyřech hodinách spánku tedy začal můj den. Až do zavíračky se odehrával v knihovně za počítačem. Počítačem, který nebyl můj. Zkrátka, formátování. A taky závěr, anotace, anglická anotace, klíčová slova, klíčová slova anglicky, bibliografická citace, obsah, seznam použité literatury…

No a kromě toho jsem si to po sobě asi po měsíci přečetla. Vlastně to nebylo tak zlé, i když by to samozřejmě mohlo klidně být i lepší. Nějakou záhadou se tam objevila spousta překlepů, divných slov, čárek a ne úplně smysluplných vět, které tam nikdy předtím zaručeně nebyly. Ještě že jsem to četla. Protože se mi do toho ani trochu nechtělo.

Po zavření knihovny se moje existování přesunulo pro změnu do „Centrální počítačové studovny“. Mohlo se přesunout domů, ale jak už jsem zmiňovala, Word pro Mac je epické zlo. Poprvé v životě (fenomén cépéesky mě dosud úspěšně míjel). Dopisovala jsem, formátovala. S děsným pocitem, že to mělo být nejpozději včera. Nebo dnes odpoledne. Nebo večer. Prostě dřív. Že to šiju horkou jehlou. Že už nemyslím, jenom klikám myší, mačkám klávesové zkratky a ono to něco dělá. Ve Wordu už nikdy víc.

Tohle je noční Masaryk. Jak tam před CPS stojí, vždycky mi připadal jako sup. V noci ještě o něco víc. Je přísný.

V 0.22 jsem vytvořila finální PDF a poslala ho kamarádovi k tisku. V 0.54 mi přišla SMS, že je vytištěno. Výsledný plod mojí práce (tedy moje práce) má 1,6 MB a 41 číslovaných stran. Určitě bude krásná.

• posun proběhl. Až do finále. Aspoň myslím. Uvěřím až odevzdám.
• na znaky se vším, co se do toho má počítat to dopadlo 78 981
• poznatek: Ani nevím, jaký je to vlastně pocit. Dopsat to. Po době, co se zdála skoro nekonečná. Zřejmě na mě ještě plně nedolehl. Jen to, že to bylo ke konci uspěchané a možná víc intenzivní, než by bylo příjemné. Že přesně vím, v čem by to mohlo být i lepší. Přestože si po dnešku myslím, že to bude dobré. Tedy, že to je dobré. Doufám v to. Posoudit už to rozhodně nedovedu. Určitě bude skvělý pocit se ráno probudit a nemyslet na to, že musím psát. Nebo si alespoň uvědomit, že už mám dopsáno, a svět se stále točí dál. I ten můj.