Píšu diplomku, týden osmý a devátý

Opět dva týdny v jednom, protože týden osmý se z pohledu diplomky prakticky nestal, a nevím, jak si to vysvětlit.

Zatímco týden předchozí mě držela od diplomky dál nová neznámá alergie, díky které jsem měla nos jako vodovodní kohoutek a hlavu plnou spíše rýmy než myšlenek (což nakonec docela dobře zažehnal Xyzal, chvála domácím zásobám), tentokrát mě postihla spavá nemoc. Běžně mi ke štěstí a normálnímu fungování stačí okolo osmi až devíti hodin spánku (což stejně mnozí vnímají jako nadstandard). Poslední dobou spím okolo devíti až desíti hodin denně s téměř každodenními bonusy v podobě šlofíčků po snídani nebo během odpoledne (což je technicky vzato stále doba před obědem). Můj vnitřní hypochondr už pomalu tvoří diagnózy, co všechno by to mohlo způsobovat, ale jinak se uklidňuju tím, že je to kombinace jarní únavy a fyzických dopadů nechuti k psaní.

Mimochodem, začala jsem cvičit. Frustrace z nedostatku pohybu mě dohnala k tomu, že jsem si stáhla aplikaci, která počítá dřepy a má postupně se zvyšující tréninkový plán. Tedy, možná to bylo tím, že byla zrovna v akci čili zdarma, podstatné ale je že teď ráno během přípravy snídaně dělám dřepy. Popravdě, zezačátku to bylo v pohodě a „s prstem v nose“, ale když to každý den přesáhlo stovku (ve čtyřech sadách „hodně“–“míň“–“jen tak symbolicky“–“celkem dost“ s minutou a půl pauzy mezi každou), už to taková pohoda není. K tomu jsem si pořídila ještě free verze aplikací na sklapovačky a kliky, které dělám během dne, když uznám za vhodné (ne s takovou pravidelností jako dřepy). Jako, je to fajn, přineslo to s sebou spousty prokrastinačního času na internetu zkoumáním, jak se dělá správně dřep a které tělesné partie teď budu mít dokonale krásné a za jak dlouho. Jen jak to teď dostat do diplomky. :-)

Na druhou stranu – všechna ta data co o sobě měřím, a k tomu ještě cvičení (ke kterému bych se bez aplikací, odznáčků a čísel o tom jak jsem děsně dobrá taky úplně nedokopala) přináší efekt, který jsem si za cca dva roky selftrackingu moc neuvědomovala. Přimělo mě to víc přemýšlet nad tím, co a jak dělám, jestli a jaký to má dopad, jestli to k něčemu je nebo není, jestli mi to něco přináší. Což je vlastně to, o čem tu diplomku píšu, jen se mi to konečně stalo prakticky. Počet znaků mi to ale nenavýšilo.

Pořád mám ke psaní hluboký vnitřní odpor a nedostatek odhodlání opravdu sednout a začít psát. Když už se to stane, je to fajn. Jen se to nestává moc často. Vždycky mě tak nějak fascinovalo Pomodoro, ale 25/5 mi přišlo natolik nevyhovující, že jsem ho nikdy opravdu nevyzkoušela. Zjistila jsem ale, že mi docela vyhovuje modifikace 40 minut se věnovat diplomce a 20 minut dělat něco jiného. Ve dvou, maximálně třech cyklech, protože mám pozornost štěněte foxteriéra a víc prostě nezvládám.

Takže aspoň týden devátý jsem víceméně občas něco psala. Nebo aspoň četla. Nebo aspoň něco. Dokument s rozepsanou diplomkou má momentálně 44 157 znaků a z toho nejmíň čtvrtina jsou zkopírované kusy textů v angličtině, ze kterých chci použít nějaké myšlenky. Denně pevně věřím tomu, že půjdu psát do knihovny, kde jsou mimochodem taky knihy co bych docela použila, ale zároveň se každý den vyskytne něco, proč tam nejdu. Ale začnu tam chodit, fakt začnu. Protože s takovouhle to nedopíšu ani do června. Kdy to hodlám odevzdat, protože konec dubna už dávno přestal vypadat reálně. Agonie se prodlužuje, jupí!

A mimochodem jsem dosbírala data. Ještě jsem je neviděla, protože jsem se na ně chtěla podívat až budu mít hotovou teoretickou část. Což bylo před týdnem.

Share

Tags