Píšu diplomku, týden třetí


Zpoždění s blogem záhadně přetrvává. Týden na horách diplomce – kupodivu! – příliš nepřál.

Pondělí. Lyžuju, mám se děsně pěkně, na diplomku nemyslím. Ale sbírám data!

2015-02-16 18.19.18Úterý. Spinkám do oběda, jsem marná. Pak se jdem válet do vířivky. A do cukrárny. A obejít půlku Harrachova protože Ingress. Procházka, data! Statečně ignoruju fakt, že jsem měla poslat prezentaci na New media insipration.

Středa. Jezdím na snowboardu, mám se děsně pěkně. Na diplomku taky moc nemyslím. Ale sbírám data! Ač se to nezdá, na lyžích jsem to rozjela rychleji než na snowboardu. Fascinující. Tolik k tomu že na snowboardu lidi jezdí děsně rychle a tak vůbec jako sebevrazi. Do sluchátek mi hráli Front Line Assembly, text „Mindless human idiots fall to their knees“ je takový situační, když člověk vidí padat na sjezdovce lidi okolo. A taky když padá sám, ono na snowboardu se padá buď na zadek nebo na ta kolena, že.

Čtvrtek. Procházka, oběd a výlet na běžkách. Na běžkách po deseti letech. Trochu to bolelo. Ale co bych neudělala pro další druh dat. Krása, prostě krása. 2015-02-19 15.06.58-2Přišel mi velmi asertivní mail, že by bylo opravdu moc pěkné, kdybych tu prezentaci na New media insipration opravdu poslala. Takže výjimečně nebyl večer strávený sledováním The Wire, ale děláním prezentace. Tady je. O diplomce jsem u toho přemýšlela víc než velmi. Docela jsem si své aktuální poznatky utříbila, takže přínos to mělo. Že je ta šablona pěkně hnusná jsem si ale uvědomila až když jsem ji dodělala. No.

Pátek. Jedeme domů. Je to smutné. Po šesti hodinách malých cestovních utrpení se ocitáme zpět v Brně. Představa že po cestě budu na mobilu číst něco k diplomce byla opět poněkud naivní. Doma zjišťuju, v kolik musím ráno vstávat, abych stihla začátek konference. V devět jdu vyděšená spát.

Sobota. Vstávám ve čtyři třicet. 4:30! Fun fact – to jsem šla před týdnem spát. Tedy, ve 4:30 zvoní budík, já vstávám až ve třičtvrtě. Přemýšlím, že už jsem vlastně dá se říct zaspala, takže bych mohla jet až tím dalším vlakem… Jenže jsem zaspala málo, bohužel. Z předpokládaného checklistu se mi tedy povedlo: zaspat mírně, přeležet vlasy krásně, pořídit si kruhy pod očima taky moc pěkně, pupínek mezi očima viditelný z oběžné dráhy se kupodivu nedostavil. Odjela jsem včas.

Definitivně jsem přišla na to, že ve vlaku diplomku psát neumím. Co přesně jsem ty tři hodiny cesty dělala je mi záhadou, ale spaní to nebylo. Fakt. Na Staromáku se slavil čínský nový rok. Kozy, barevné kozy!

2015-02-21 08.47.23-1A konference. Klasický scénář „do svojí přednášky mám trochu stres“ a „po svojí přednášce ztrácím pozornost“. I přes nižší účast (celkově, ne jenom u mě) to ale hodnotím kladně. Optikou psaní diplomky. Znaky to sice přímo na místě žádné nepřineslo, nicméně pár zajímavých poznámek a rozhovorů ano. A to je víc než znaky. Po konferenci potkat sestřenici a zpět do Brna. Vlakem. S wifi. Sporadickou. Pořád žádná diplomka, žádné nové znaky.

Neděle. Probouzím se brzy. Myslím vážně brzy. Něco jako nemorálně brzy. Na mě. Tím myslím v osm. Což je o dvě hodiny dřív, než jsem chtěla. A potřebovala. Jen už to nějak nešlo. Byla jsem moc statečná. Šla jsem do knihovny. Psát znaky. Znaky!

Těch znaků je nakonec 10 270. Něco pod deset týdnů do odevzdání. Čas na depresi, trošku. Ale pořád jsou to takové ty znaky co se rozrostou na několikanásobek, protože mám „Twitter snydrom“, neboli podvědomou snahu napsat to nejpodstatnější co nejstručněji to jde. Pěkně to rozvedu a mám toho hafo. Jo. Určitě.

2015-02-22 16.01.28-2



Share
Tags
Written by Xsi


Leave a Comment