Píšu diplomku, týden sedmnáctý až dvacátý
Předsevzetí psát o psaní diplomky každý týden se zvrhlo v napsání o psaní diplomky jednou měsíčně. Ale zase jsem za ten měsíc stihla spousty věcí.
Třeba se přestěhovat. Hrát celý den Ingress v Bratislavě (a dva týdny na to udělat level 15). Nejet tři týdny tramvají (protože mi skončila průkazka a při psaní diplomky ji přece nepotřebuju). A psát. Moc psát.
No, psát možná ne zas tak moc. Ale dostala jsem se z 68 790 znaků (poslední screenshot který mám a ukazuje znaky) textu zčásti napsaného, zčásti zkopírovaného v angličtině odjinud k nějakému zpracování, na 117 849 znaků čistého textu v češtině. Což mi přijde pěkné vzhledem k nezanedbatelnému počtu dní, kdy jsem nepsala (z různých, zejména objektivních důvodů). Při psaní bakalářky jsem na tom byla touhle dobou (měřeno počtem dní do odevzdání) v podstatě stejně – zbývalo mi kolem desíti tisíc znaků do požadovaného limitu, což je vzhledem k dvojnásobnému rozsahu diplomky přibližně nastejno.
Dokázala jsem se konečně odpoutat od teoretické části a pustit se do praktické. Prohlížím si svá krásná data a hledám k nim nějaké příběhy. Méně vznosně řečeno se s nimi snažím něco udělat, aby dávala smysl. Zjistila jsem, že něco tak absurdně jednoduchého jako vyrobit graf v Excelu mi přijde čtyři roky poté, co jsem s ním něco seriózně dělala naposledy jako úplně neskutečně složitá věc. Násobně jednodušší mi přijde udělat graf v Rku, ale to má zase jiná specifika. Takže místy malinko pěním.
Za devět dní mám mít odevzdáno. Jsem v rozpoložení mezi „to v pohodě stihnu, už jen dvacet tisíc znaků do konce“ a „ještě musím napsat, dopsat, popsat, udělat spousty věcí, přeskládat, domyslet, dát tomu strukturu, naformátovat, přečíst a pak ještě třikrát a dát přečíst aspoň třem lidem a…“ Ale vlastně mám pořád jakýsi vnitřní klid. A píšu. Často. Rezignovala jsem na jakýkoliv sociální život. Rozhodnutí jestli náhodou někam nejít mi usnadňuje pupínek velikosti menší galaxie uprostřed nosu, který mi diplomka způsobila. A stejně jako u bakalářky, ne že by mě to nekonečně frustrovalo nebo nebavilo, ale už ukrutně potřebuju změnit činnost. A zavřít pár tabů v prohlížeči, protože tenhle je 495. a je to poněkud poznat. A navíc:
Rozhodnutí odevzdat to až v červnu byl vůbec hrozně špatnej nápad. Nevím, co tak epicky důležitého jsem měla na práci v březnu a v dubnu, že to prostě nešlo napsat. Když už jsem vyhodnotila, že to nestihnu, měla jsem ještě dva měsíce navíc. Boží. A najednou to byly už jen tři týdny. Jak trefně poznamenal spolužák, který už má po státnicích a kterého jsem potkala cestou z nákupu, „diplomka mi vzala půlku života“. Jo.
Vlastně už vůbec nechápu, jak jsem mohla psát bakalářku přes dva měsíce, každý den. JENOM 70 000 znaků. Zpětně se mi to jeví jako absolutně jednoduchá věc, protože diplomka není jen dvakrát delší, ale taky násobně bolestivější. Jak se přehoupne duben, venku je najednou hrozně hezky a teplo. Vlastně je vedro. Kruté mučivé vedro, které se dostává vysoko nad moji provozní teplotu a já jsem celý den schopná jen čekat na večer, kdy dovedu existovat. A teď už sice vedro není, ale noční režim mi zůstal. Takže chodím spát kolem čtvrté až páté (občas i později, říkají data), spím deset hodin denně (protože vedu tak vyčerpávající život) a až do setmění – konkrétně do kafe po obědě, což je přesněji po večerních zprávách – jsem něco jako vlkodlak co se zatím nestihl proměnit v člověka. A když se rozední tak jdu zase spát. A taky kvůli diplomce letos poprvé nejedu na letní školu. :-(
Je to docela frustrující, psát o tématu, které se doslova mění před očima (což už jsem možná zmiňovala). Poslední tři dny probíhala Quantified self konference a QS Expo, velká událost, která zase posouvá věci dál. A já skřípu zuby v dilematu, jestli ty věci do diplomky ještě zahrnout nebo už ne. Asi by vypadalo blbě použít zdroje co vyšly týden před odevzdáním?
Nicméně pořád píšu. A celé tohle delirium už bude trvat jenom týden. Teď se propíšu přes 120 000 znaků, a až jich bude přes 130 000, udělám z toho krásný kompaktní text, doplním všechno co jsem chtěla doplnit, včetně obrázků a grafů, napíšu úvod a závěr, díky čemuž se z toho stane 140 000 znaků, pošlu to vedoucímu, nechám to přečíst ještě aspoň dva lidi a všechno bude hezké. Do téhle fáze jsem se chtěla dostat už dnes, ale vlastně to bude spíš pozítří.
Share Tags
