Píšu diplomku, týden první

Přečetla jsem si, co jsem napsala před týdnem. To bylo 86 dní do konce. V pátek to bylo dle mého diáře 12 týdnů do konce, čili odevzdání. Trochu panika a trochu klid. Svědomí mě může výčitkami ukousat, ale přesto setrvávám v rozpoložení „vždyť mám spousty času“. Je to tak napůl. Jen s tím psaním to není tak žhavé.

V pondělí jsem napsala první blog. Vrchol odhodlání začít psát.

V úterý bylo potřeba jít do hospody. S rýmičkou to moc party nebyla. Nicméně po návratu jsem se usadila k psaní a jen tak jakoby nic jsem upustila do LaTeXu 3020 znaků. Byla jsem hrozně rozhodnutá psát diplomku v LaTeXu. Většinu toho času než jsem začala. Pak jsem si uvědomila, že jsem objevila Pages a jsou moc boží a u LaTeXu bych musela zase zkoumat co a jak. Nicméně jsem napsala těch 3020 znaků. Které jsem uložila s nějakým pochybným kódováním. Takže nejsou moc použitelné, ale ono se z nich stane asi 10 000 znaků, takže to nevadí.

Po jejich napsání mě postihla existenciální tíže (během psaní diplomky zatím poprvé). Že až dostuduju, tak už nebudu student, a nestanu-li se studentem jinde, tak možná půjdu na pracák. Vyděsilo mě to. Uvědomila jsem si, jak dlouho chci něco udělat se svým profilem LinkedInu, aby nevypadal jako že jsem se zasekla v páté třídě. Strávila jsem tím asi čtyřikrát víc času než diplomkou… Ale třeba mě to jednou od té cesty na pracák zachrání.

Ve středu jsem vzala do ruky knihy, které jsem si ambiciózně půjčila v jihlavské knihovně před Vánoci. K diplomce. S hrůzou jsem zjistila jak moc nepoužitelné jsou (ABC sebepoznání – žádná psychologie, zato typologie podle nehtů, ušních lalůčků, čar na dlaních, krevních skupin). Pokuta v knihovně mi na ně stále nabíhá. Přes den jsem byla bez svého počítače. Takže ideální příležitost nerušeně psát. Viděla jsem několik pěkných videí (protože práce), umyla nádobí, vynesla tříděný odpad… Co jsem to celý den vlastně dělala?

Ve čtvrtek jsem vyhodnotila, že už můžu jít do práce. Poprvé v životě. :-) Pracovala jsem. Moc. Jen na to psaní diplomky potom už večer nedošlo. Zato jsem vyřešila největší otravnost OS X Yosemite – veleošklivé ikonky. Pořídila jsem si ho v neděli a čtyři dny na novou ikonu Finderu bylo moc. Fakt moc. Tak jsem si pořídila i nové ikony složek a vypadá to docela k světu. Kdybych nepsala diplomku, možná to ještě nějaký čas vydržím.

↑ Náhodné životní moudro z Lifehackeru, které nabourává kvanta textu

V pátek jsem měla záměr jít do knihovny. Psát. Nějak se to nestalo. Zato jsem si vyrobila pár pěkných mezer v datech o sobě. Po restartu počítače se mi nespustil Rescuetime, takže kdoví, co jsem na něm dělala. Vydržel to tři dny, než jsem na to přišla. A venku mrzlo a já musela hrát Ingress, takže jsem vybila baterku v telefonu asi za hodinu, někde uprostřed cesty domů. Takže jsem přišla o nevím kolik přesně kroků. Ale to je vlastně taky poznatek do diplomky – není v silách uživatele uhlídat to, že aplikace pracují tak jak mají a opravdu data sbírají. A když se stane nějaká zlá zlá věc, v datech bude mezera a ne zrovna nevýznamně je to znehodnotí. Opět se blížím k závěru, že selftracking k ničemu není. Ale to je vlastně jen předpojatost.

V sobotu se vrátili kamarádi z Indie. Což vyžadovalo uvítací pivo. Vztah k diplomce to opět záhadně mělo – po návratu se mi povedlo impulzivně napsat 1594 znaků. Tentokrát ne v LaTeXu. Z nich udělám aspoň 5000 dalších… Jednou. A začala jsem číst nějaké náhodné věci k tématu u kterých mě napadaly geniální myšlenky. Diplomka!

V neděli jsem celý den čekala na to ideální rozpoložení pro psaní. A ono nepřišlo. Ale prokrastinačně jsem udělala spousty práce. Tak jako předchozí dny. Pokud jde o práci, jsem v poslední době epicky produktivní. Najednou je to tak atraktivní činnost!

Takže mám momentálně 4614 znaků. Něco mezi jedenácti a dvanácti týdny do odevzdání. Krásný profil na LinkedInu. Krásné ikony v OS X. Spousty udělané práce. A z neznámého důvodu se mi umoudřil WordPress, aktualizoval se a už mi jdou nahrávat obrázky. Jupí! Utlačuje mě svědomí, ale pořád jsem tak nějak v klidu. Odnáším si z tohoto týdne ponaučení, že čím méně ideální přiležitost věnovat se diplomce mám, tím větší šance je, že se to stane. A nebo mám prostě jen víc chodit do hospody a pak psát.

↑ Via Dark side of the Horse. Ke čtení na Yahoo (nebo bývalo). Moje oblíbená prokrastinační aktivita (na kterou při psaní diplomky ještě nedošlo). Jen si užívám, že už zase můžu nahrávat obrázky.

Share

Tags