Píšu diplomku, týden pátý a šestý

Muselo to přijít. S víc než týdenním skluzem s blogem se nedá bojovat jinak než sloučit dva týdny do jednoho postu. Vzpomínat na “dny kdy se taky nic významného nestalo” s takovým skluzem je fakt opruz.

Ono se toho teda dělo fakt hodně. Ale zas to moc nesouviselo s diplomkou (překvápko). Kamarádům se narodilo dítě. Krásné dítě. Byli jsme se na něj podívat, trochu pomoct se stěhováním do nového a samozřejmě taky potomka řádně oslavit. A kamarádka slavila narozeniny. To se taky muselo oslavit (promítáním filmu). A vlastně pořád nějaké důvody proč zrovna nepíšu.
Přišla jsem na to, že dny kdy pracuju a dny kdy píšu diplomku nefungují. Takže jsem přestala chodit do práce. I do knihovny. Vlastně kamkoliv. A když už výjimečně někam jdu, tak myslím na to, jak bych měla psát diplomku. I doma myslím na to, jak bych měla psát diplomku. Ve své hlavě chodím každý den do knihovny (k nám na fakultu, na FSS, občas na pedagogickou nebo do CPS). Ve skutečnosti jsem tam ani jednou nebyla. Nikde.

Ale pořád myslím na to, jak bych měla psát. Protože nepíšu. Nedovedu si vysvětlit, kam mi mizí čas. Občas k diplomce něco čtu, občas toho sice strašně, ale strašně moc napíšu (a je toho zase necelá stránka). Většinou se celý den různými nesouvisejícími činnostmi odhodlávám začít s diplomkou. Musím jít nakoupit a u toho hrát Ingress. Zkontrolovat nejmíň dvě diskuzní fora. Začala jsem zase chodit na Nyx. Udržovat počet nepřečtených článků v RSSce co nejnižší. Číst Twitter. Mýt nádobí. Cokoliv. Fakt úplně cokoliv.

Schovávám si spousty myšlenek a zdrojů k prostudování na „až potom“, jen se to až potom zatím ještě nestalo. Zato už jsem pochopila, že drtivá většina mých kamarádů ze školy udělala všechny předměty v normálním čase, a diplomku ani za rok, nebo za víc. Prodlužují kvůli ní. Přerušili kvůli ní studium a stejně moc nepíšou. Když o diplomce mluví (a to se moc neděje), říkají, že by šli rádi ke státnicím co nejdříve, ale asi to nepůjde. Protože taková diplomka, to je hrozná koule na noze.

Nechápu tu podmínku, že má mít diplomka 140 tisíc znaků. 140 000! Všechny zahraniční diplomky, které jsem zatím viděla měly maximálně třicet stran, a to se vším včetně zdrojů. Pokud člověk nebude pokračovat v akademické kariéře, v podstatě mu nikdy nikdo nedovolí napsat tak dlouhý text, pokud se nerozhodne vydat knihu nebo nepůjde o velmi zvláštní případ. Pokud bude pokračovat v akademické kariéře, platí to samé. Publish or perish, jo, ale nic takhle dlouhého by nikdy nikdo nečetl ani nepsal, až na výjimečné případy nebo samostatné publikace (či projektové zprávy a monitorovačky, mrk mrk). 140 000 znaků je jenom opulentní opus magnum, které oslavuje slohovou roztahovačnost, zahlcování naprosto nepodstatnými a přebytečnými informacemi a opakování faktů do zblbnutí. Jsem z toho vnitřně smutná.

Víc textu totiž většinou neznamená víc informací (jak jsem se přesvědčila v mnoha zadaných studijních textech, nedík za ten strávený čas). A pokud jde o akademický text, znamená to jen násobně víc vaty a takových těch formulací, kdy se to dá říct dvěma slovy, ale raději to pojmenujeme rozvitým souvětím. Po maturitě mě fakt bavilo psát. Teď už mě psát vrcholně obtěžuje. Dostala jsem se do fáze, kdy mi nedělá problém popsat to, co chci, dvěma až třemi větami. Jenže v diplomce přeci jen nedělám rozbor nově objevených planet či živočichů, a pravdy k tématu by se daly psát spíš ve tweetech. Minimální rozsah epických rozměrů je prostě K NIČEMU.

Už si utírám slzy. Mé rozepsané veledílo má kolem 30 000 znaků (včetně pár odstavců poznámek v angličtině a částí cizích textů, jejichž myšlenky se mi moc hodí a nenapadl mě lepší způsob, jak si je odložit na „až to bude aktuální“). Už mám z termínu odevzdání docela stres. Což se ovšem na odvedené práci příliš nepodepisuje. Ale zítra. Zítra se do toho už určitě opřu. Ha ha.

Mimochodem, letos byl epicky krásný Pi Day. Tak jsem napsala něco o pí. Není to diplomka, ale je to mnohem zajímavější. A to psaní mě bavilo. U diplomky mě baví téma, ale generovat požadovaný text mě kvůli rozsahu znechucuje.

Share

Tags