Píšu diplomku, týden druhý
Vyhodnotila jsem, že snažit se tak trochu psát a tak trochu pracovat v jeden den není úplně efektivní. Zavedla jsem si proto „den kdy pracuju“ a „den kdy píšu diplomku“.
V pondělí jsem byla v práci, den kdy pracuju šel docela podle plánu. Pracovala jsem a na diplomku ani nesáhla.
Úterý byl den kdy píšu diplomku a bylo to o poznání horší. Mnohem. Neprokrastinovala jsem sice prací, ale… Nedovedu říct, co jsem vlastně celý den dělala. Asi jsem čekala, až přijde flow pro psaní diplomky. Na mou obranu, nakonec přišlo. Objevila jsem při tom úplně nový druh frustrace – ten pocit™, že jsem toho napsala fakt strašně moc, abych nakonec zjistila, že to není ani stránka. PROČ?!
Ve středu jsem přišla na to, že potřebuju ještě „den kdy nedělám nic, poflakuju se venku a hraju Ingress nebo se válím doma a jsem nebetyčně líná“. Tedy, přišla jsem na to už když jsem zavedla dva předchozí typy dnů, ale ve středu se to uskutečnilo. Ale byla jsem na LibFFestu. Ne, že by to za tolik stálo, ale trocha socializace byla v podstatě přínosná.
Čtvrtek. Tenhle den se nestal. Chtěla jsem jít do práce, ale vstala jsem moc pozdě na to, aby to mělo cenu. Takže jsem musela jít ven hrát Ingress, jasně, logický. Jedenáct týdnů do odevzdání. A zase mám mezeru v datech, tak bych jenom tak podotkla, že za tohle Rescuetime tři stovky měsíčně neposílám. Pro ty, co zvažují PRO verzi: je to fest drahý a žádnou killer feature kromě přístupu ke kompletnímu archivu natrackovaných dat jsem zatím nenašla. Nekupujte to. Ale pár znaků diplomky jsem upustila. Ne, že by to bylo něco na co bych měla být hrdá. Vedoucí práce mě po Facebooku informoval, že čte blog. Tak já píšu, že teda píšu, jo?
V pátek jsem si definitivně přiznala, že „den kdy něco“ moc nefunguje. Vstala jsem opět moc pozdě na to jít do práce, ale zvládla jsem pracovní schůzku v kavárně. Ingressu jsem při té příležitosti moc nenahrála, protože jsem zapomněla powerbanku doma (dobře pro mě). Možná bych nemusela tolik hrát. Ale když nechodím do školy a do práce tak maximálně jednou týdně, trochu mi chybí podívat se občas ven. Víc než z balkonu. A krom toho musím sbírat data o svém pohybu. </ospravdlňování si mrhání časem> A taky jsem byla místo psaní diplomky v kině na The Imitation Game, ale to jsem vlastně taky musela, protože Turinga už od prváku tajně miluju. Takže to vlastně souvisí se studem, fajn.
Pozoruju jak dobrá jsem v sebeospravedlňování a předstírání toho, že jsem něco musela (zpravidla ze silných vnitřních pohnutek). Nebýt na svém místě ale na místě někoho, kdo diplomku nepíše, smála bych se, jak je to chování studentů píšících diplomku stereotypní a u všech stejné. Aspoň tohle si uvědomuju.
V sobotu jsem taky nic nepsala. Kromě hromady postů na sociální sítě do zásoby na příští týden. Protože týden na horách znamená týden bez pracování i psaní diplomky (ale sbírání dat!) :-)
Říkala jsem si, že v neděli budu cestou na hory aspoň číst články k diplomce co mám stažené v Dropboxu a v Pocketu. Občas se ještě dovedu překvapit. Taková naivita. Číst. Články. Na mobilu. Nope.
Takže. Dokument „Měřítko“ (který mám v Gdocs na počítání znaků, protože momentálně píšu po všech bolístkách s Wordem a Gdocs u bakalářky radši v Pages, které jsou krásné a dokonalé, jen počítají slova a ne znaky) říká 8690 znaků. Což vypadá jedenáct týdnů do odevzdání (tak málo to být ale nemůže, že ne?) jako ukrutný fail. Vlastně ani moc není, protože momentálně píšu stylem „všechno co jsem k téhle kapitole chtěla říct je v tomhle odstavci“. Až budu za měsíc ve stresu sedět od rána do večera v knihovně a šoupat prsty o klávesnici tak zuřivě, že si je budu muset zalepit, stane se z těchhle pár znaků většina diplomky. Určitě.
Share Tags
