Píšu diplomku, týden čtvrtý

Týdenní zpoždění s blogem je hrozný opruz. Nedovedu si vzpomenout co jsem dělala předevčírem, natož před týdnem, nebo před víc. Ještě že mám data. Díky, data.

Pondělí. 23. února (jé, já mám skluz!): Vstávám v 9:12. Začátek období, kdy nevydržím spát tak dlouho, jak bych potřebovala. Prostě to nejde. Cítím se nejhůř hrozně ale usnout, to ne. Spím tak o dvě až tři hodiny méně, než bych chtěla. A potřebovala. K počítači usedám kolem desáté. Není to dobrý. O půl jedné jedu do práce. Tam jsem do čtvrt na pět a jsem produktivita sama. Potom půl hodiny hraju Ingress a jedu domů. Po cestě dodělávám v Ingressu nový level. Jupí. Večer pracuju, protože mám přece den kdy pracuju. To mi vydrží přibližně do jedné ráno. Pak opouštím počítač. 54 minut uklízím a myju nádobí. Utratila jsem 199 Kč. Spát jdu ve 3:14. Diplomky jsem se ani nedotkla.

(Pokus o rekonstrukci dne na základě RescueTime, Foursquare, Moves, Sleep Better, Moment, Loggr, MoneyTron a fotografií v mobilu. Něco se z těch dat dostat zjevně dá.)

Úterý, den kdy bych měla psát diplomku. Celý den se k tomu snažím dokopat. V jedenáct večer začínám zkoumat jak vytahat z telefonu data o spánku. Moc to bolí. Po dvou hodinách vyrobím nádherný graf, který připomíná ten, co ukazuje spánková aplikace. Akorát že ten můj je složený z asi 1600 datových bodů a poprvé v životě jsem kvůli němu zapnula Numbers (Applí obdoba Excelu, který nechápu protože je složitý a nepřišla jsem na to, jak ho k tomu přimět. Připadám si negramotně, na základní škole jsem to docela zvládala. Zjevně to ale potřebuju tak málo – jako že vůbec – že jsem to dovedla zapomenout. Fajn.) Smutné na tom grafu je, že ho v téhle fázi psaní vůbec nepotřebuju a vlastně jsem ho tak trochu neměla dělat. Ale přišla jsem na to jak se k těm datům dostat, v jakém jsou formátu a co se s nimi dá a nedá. Tak aspoň něco.

Středa. Jdu do práce. Plná ambicí být hrozně produktivní. Tentokrát to zas TAK hrozně produktivní nebylo. Co se dá dělat. Trávím tam celý den a pak jdem do kina na Fénix. K té projekci jsem chtěla něco napsat, ale napadlo mě že asi nesmím, tak zůstanu u toho že jsem viděla film. Co mě moc nebavil (až moc drama asi) a závěr mohl být strhující kdyby mě bavilo to předtím. A pak tam bylo víno zadarmo. Takže na diplomku nedošlo. Ale byl to přece „den kdy pracuju“.

Čtvrtek. Jeden z těch dnů, kdy se mi nechce nic. Nedělám nic. Odpoledne dlouze zevluju po městě a hraju Ingress, přesto že mám FUP, což znamená, že se to hrát v podstatě nedá. Tedy, vlastně nakupuju jídlo, ale asi čtyřikrát pomaleji než bych ho nakupovala bez hraní. Přišla nám domů epická ryba! Prý se narodila v Dánsku, a zabili ji chvilku předtím než k nám přijela domů, protože část života strávila v Brně. V sádkách mořských ryb. Moc hezké. A dobré. Jen ta diplomka se pořád neděje.

Pátek. Mám v plánu odjet navštívit rodinu, ale odkládám to na sobotu. Jako v podstatě vždycky. Ráda bych tvrdila, že v zájmu diplomky. Jenže ne. Nepíšu, né, prostě nepíšu. Ale byli jsme plavat. Všechno se mi chce víc, než psát diplomku. Ani mě tak neobtěžuje samotné psaní, jako prostě začít. Každý den začít. Znovu. Ta myšlenka slibuje že bych neměla žádný jiný život, jen to psaní. A to mě trochu ničí. Stejně jako to, že jen sedím doma, prokrastinuju a žeru. Ne jen obrazně. A je mě čím dál víc. Taky ne jen obrazně. A že uplavu 400 metrů a mám pocit že jsem podala životní výkon. Sedět doma je zničující. Ne že by se dalo v zimě dělat o moc víc (data mimochodem říkají, že toho přes zimu nachodím třetinu co v létě). A sezení nad diplomkou se s hýbáním taky moc neslučuje. A tak to jen podporuje to jak moc nechci. Hm!

Sobota. Tetička slaví padesátiny. Interakce s rodinou, hodně interakcí s rodinou. V dobrém i nudném. Žádný čas ani ambice co se týče diplomky. Jo, a další level v Ingressu.

Neděle. Další interakce s rodinou. Dělám kroky (sbírám data). Nakupuju, jako vždycky mezi interakcemi s rodinou. Pracuju, protože diplomka se mi psát nechce. Uklízím. Zbavuju se věcí. Pracuju. Nepíšu. Proklínám všechno. Méně než devět týdnů do odevzdání.

Týden, ve kterém se prakticky žádné znaky nestaly. Představa, jak se bude skvěle psát diplomka když už mám odstudované všechny předměty a tudíž veškerý čas jenom na psaní byla hrozně naivní. Už se moc nebojím mluvit nahlas o možnosti odevzdat to o měsíc a půl později. Přemýšlím nad diplomou kudy chodím, ale vlastně mám pocit, že chce čas. A ten už nemám. Ale třeba se to zlomí. Nevím.

Share

Tags