Píšu bakalářku – den 75: Čekání

Dnešek jsem strávila povícero vyhlížením, zda mi vedoucí práce odpoví. Hypnotizováním složky Doručená pošta. Sledováním, zda je zrovna online. Kde se checkuje na Foursquare… Zase tak extrémní stalking to nebyl, ale nějak jsem nabyla dojmu, že reakce (jakákoliv) je ten zásadní moment, kdy to můžu dodělat. Z posledního checkinu nebylo těžké vyčíst, že dnes to nebude. A za zlé mu to nemám.

Čekání jsem si zkracovala upravováním dílčích záležitostí, snahou dočíst ještě něco k oblastem, které by mohly být i rozvedenější, přemýšlením nad úvodem a závěrem (které ještě stále nemám) a odhodláváním se k citacím, ke kterým jsem se nakonec neodhodlala. A taky hraním infantilní a návykové hry na podobném principu jako Farmville (který jsem nikdy nehrála, ale už jsem o něm párkrát slyšela), první letošní zmrzlinou, a… Nevím, ale najednou byl večer. Mám pocit, že jsem celý den zabila a není to dobrý. Tudíž mám opět pocit, že mám skluz. A to taky není dobrý.

Vyhlížím, čekám.

• posun… minimální. Zredukování pár komentářů u vybraných pasáží, zavření několika stránek, co už zaručeně nebudu potřebovat… Dopilování několika formulací. Málo.
• znaků je 68 952. Až dopíšu úvod a závěr, bude to akorát.
• poznatek: Já měla dneska děsně dobrej. Jenže jsem ho do večera zapomněla. :-( Ale třeba narazit na online free knihovnu elektronických článků bylo docela fajn.