Odevzdala jsem bakalářku – den 81: Happyend

Ještě než jsem šla včera spát, zjistila jsem fascinující věc: nějakou záhadou mě univerzitní IS přejmenoval. Připravil mě o čárku.

Nemám ponětí, jak se to mohlo stát, ale měsíc před státnicemi to rozhodně nepotěší. Beru si to osobně. Ta čárka byla moje, odjakživa! A to jméno jsem si nevybrala, fakt.

Jako nejlepší způsob, jak nabýt čárku zpátky jsem vyhodnotila jakýsi sáhodlouhý formulář, kam jsem vyplnila co se mi stalo, jak se mi to stalo a jak si představuju nápravu. Automatickou odpovědí mi bylo něco v tom smyslu, že až to projde procesem, dají mi vědět, co s tím. Značně neuspokojivé.

Těsně před polednem jsem zjistila ještě jednu fascinující věc. Že nemám bakalářskou diplomovou práci vůbec zapsanou. Protože… Jsem debilka? Opět nemám ponětí, jak se to stalo. Každopádně jsem měla už dva důvody navštívit studijní oddělení, které v mojí mentální krajině znamená přibližně něco jako Mordor. A má studijní referentka je přesnou kopií Dolores Umbridgeové z Harryho Pottera. Ani trošku nepřeháním.

Dolores byla (nevyřčené naštěstí) „dlouhodobě nemocná“, takže jsem nabyla výsadního práva navštívit libovolnou jinou referentku. Bylo to krásné. Asi jsem se zamilovala. Totiž, do poznatku, že existují milé, vstřícné a ochotné „paní studijní“. Za takovou bych chodila pořád. Byla mi dozapsána bakalářská práce a navrácena čárka. Pět minut před obědem. Trvalo to přibližně právě těch pět minut. A paní studijní se tvářila, že jí to ani trochu nevadí. Považuju to za zázrak. Doteď jsem si myslela, že „nenávidět lidi a pohrdat studenty“ je základní předpoklad pro tuhle práci.

Jinak jsem strávila půlden řešením toho, co většina spolužáků řešit nemusela, totiž stopováním a doháněním vedoucího práce k podpisu a tím potvrzení toho, že se mu to moc líbí a tuze s tím souhlasí a má se hezky. Nevýhoda externího vedoucího práce. Což nezastínilo to, že to byl jinak vedoucí tuze výhodný. :-)

Po záskání podpisu mohlo konečně dojít k… odevzdání.

Leží si teď na hromádce mezi ostatními. Ihned jsem dostala zápočet a dostavil se onen úlevný pocit „tak už to mám za sebou“. Ne euforie, ale úleva.

Považuju to za happyend. Přinejmenším téhle blogové série a doufám, že nedojde k pokračování „přepracovávám bakalářku“.

Teď si to užívám a mám se hezky. Díky všem za vyjádřenou i nevyjádřenou podporu i posměšky. Tohle je poslední regulérní příspěvek k bakalářce. Blog ze světa nezmizí.  Ještě sem přidám nějaké to datasexuálno, protože mi poskytl spousty fajn čísel, která jsem se jala jako pravá datasexuálka (nebo aspoň imitace datasexuálky) zkoumat.

Ochutnávka pro zvědavce a rýpaly:
Blog měl (bez tohoto příspěvku a bez nadpisů) 130 491 znaků. Bakalářka 78 981. Ano, mám na blogu o bakalářce víc znaků než v bakalářce. Skoro dvakrát víc. A vůbec mě to netrápí, užila jsem si to. ;-)